Shlédnout nejslavnější německé pivní metalové komando po pěti létech absence v klubovém prostředí, s ním i čelní představitele slovenského metalového podhoubí a ještě něco málo navíc, to byla věru výzva. Minimálně dva poslední albové zápisy TANKARD jsou totiž poměrně vytříbené, stejně tak jako poslední studiová práce CATASTROFY a ČAD, neboť to byli přesně oni, které jsem měl na mysli o větu dříve. No a to něco „málo navíc“, to byly samozřejmě další přidružené, vesměs cizozemské thrashové kapely, které celou tu nedělní metalovou parádu měly dovést k maximu diváckého zájmu. Ve finále, pravda, příliš nedovedly, ale to se zkrátka nedá nic dělat – někdy totiž méně bývá i více, obzvláště, když to „více“ máte pod vlastní střechou, takže není až tak úplně třeba za každou cenu dovážet.

Program celého večera, zveřejněný nedlouho před jeho konáním na sociálních sítích, byl k ničemu, což jsem zjistil hned při příchodu na místo samé, kde už se v půl sedmé rozcvičovali CATASTROFY, zatímco správně měli mít ještě hodinku pauzu. Štěstí ale přeje připraveným, pročež jsem byl na místě včas akorát tak, abych zaregistroval chybějícího kytaristu slovenských Zbojníků Beňa a začal si dělat starosti, cože to udělá s výkonem celé kapely. Naštěstí nic zásadního, ovšem je fakt, že, možná i díky nikoliv přesvědčivému celkovému zvuku, to zkrátka nebylo úplně ono. Zbytek kapely jel ovšem na stodeset procent (samej chlap, žádnej docent?) a slušně naplněné Futurum to jednoznačně ocenilo, mimo jiné i obrovským circle pitem, který jsem na klubové úrovni už dlouho neviděl. Na začátek více než solidní rozjezd a to nám ještě nějaký ten kousek z novinky „Besnota“ mohl určitě zaznít.     

Posléze nastoupili ČAD a perfektní slovenská jízda pokračovala silou převelikou. Vlastně, co, pokračovala, ona nabrala na ještě větších otáčkách. Už s perfektním zvukem předvedla svätojurská trojka s novicem Kněžííím u baskytary naprosto omračující výkon, založený na jejich jiskřivém mixu metalu/punku/HC a mile civilním vystupováním Pišty v pauzách mezi jednotlivými skladbami. Jistojistě na tom mělo zásluhu i zařazení hned celé poloviny skvělého posledního alba „Bastard“ do hracího listu (mimochodem, asi si nešlo představit lepší úvod, než právě „Satani“), ale nezpochybnitelný zájem publika samozřejmě provázel i ostatní tutovky typu „Ťažký kov“, „Sekery a buzogáně“ či „Vyvrhel“. V publiku bylo proto živo podobně jako u předchozího vystoupení, pivem se nešetřilo ani do úst, ani do vzduchu či na zem a komu to bylo ještě bylo málo, mohl se bavit pohledem na Valéra Tornáda za bicími, jenž je skutečným démonem,  jehož nástup ve „Štvaná zver“ se svou silou málem vyrovná legendárnímu úvodu „Painkiller“. Když ČAD nakonec doopravdy skončili, nechtělo se tomu ani za mák věřit, vždyť toho ještě zbývalo tolik, co mohlo zaznít. A tak alespoň publikum vzalo útokem koutek s merchandisem, kde se u místečka pro ČAD jen zaprášilo po všech kusech jejich starší diskografie a vůbec všech možných metalových suvenýrech.

Časové změny v programu dávaly tušit, že teď na řadu přijdou další oznámené spolky, u nichž ovšem jeden nevěděl, do čeho tak nějak konkrétně jde. Ani lucemburští opisovači staré SEPULTURY FUSION BOMB, ani švédští WARFECT však nehráli tak, že by mě to při vědomí právě shlédnutých výkonů nějak uhranulo, pročež jsem při jejich vystoupeních zanedlouho došel k závěru, o který jsem se s vámi podělil hned v prvním odstavci. Ne, tohle byl vážně nechtěný bonus, bez nějž by se celý večer jistě obešel.    

Čtěte také: TANKARD - One Foot In The Grave / recenze

Čekání na TANKARD se proto trochu protáhlo, ale vlastně nebylo kam spěchat, obzvlášť, když měl člověk po vzoru hlavních účinkujících v pravici pořádný pohár pěnivého moku. Frankfurtská čtveřice (která se mimochodem během večera nezapomněla pochlubit úctyhodnými a kontinuálními 36-ti léty existence) po úvodním intru spustila titulní věc posledního alba „One Foot In The Grave“ a spolu s výrazným zvukem to vypadalo na moc pěknou párty. K ní mi však nakonec chybělo namíchání většího počtu skladeb z novinky, neboť v tradičních a v drtivé většině vždy přítomných položkách jejích živých vystoupení („The Morning After“ nebo „Zombie Attack“ například) jakoby jí to trochu svazovalo ruce, resp. chyběla větší příchuť spontánnosti a nenucenosti, vždyť přece jen jsme byli v klubu a ne na festivalu.  V takových chvílích jsem dokonce uvažoval nad tím, zda ČAD se svou koncertní položkou německé pivní komando tak trochu nezastínili.      

Ale spravedlivě musím říct, že TANKARD vlastně neumí být špatný. Nejen, že Gerremu celou dobu svítilo z očiček uličnické šibalství, což je prostě nadmíru sympatické, sympatický byl i celý thrashový výkon téhle zvláštní čtyřky. A že jsou jednou nohou v hrobě? Nu, po téhle zkušenosti bych si rozhodně dovolil nesouhlasit.   

Setlist (bez záruky): One Foot in the Grave, The Morning After, Zombie Attack, Not One Day Dead (But Mad One Day), Rapid Fire (A Tyrant's Elegy), Rules for Fools, Die With a Beer in Your Hand, R.I.B. (Rest in Beer), Pay to Pray, Rectifier, Chemical Invasion, Alien, A Girl Called Cerveza, (Empty) Tankard